Podzim už je u prahu, a tak je třeba vylepšit pár nedostatků. Nejdůležitější bylo vyřešit parkování stěrače, který se mnohdy ukázal v záběru, protože se při návratu vždy mírně natočil. Pokusil jsem se mu pomoci magnetem. Protože je navíc v předpovědi mrazík, zprovoznil jsem čidlo přízemního mrazíku, které jsem umístil o 20 metrů dále na otevřené prostranství. Čidlo slunečního svitu navíc také prošlo proměnou.

Stěrač s magnetickým parkováním

Servo stěrače má dostatečnou sílu, ale při návratu zpět bohužel nastává problém, že je ramínko zastaveno šroubem plexiskla. Bohužel servo natočí stěrač zpět před objektiv. Pomoci by mohl magnet, který ramínko přitáhne do svislé pozice na úplném kraji záběru. Ramínko proto již není vidět.
Vše vychytám ještě vhodným načasováním a stíráním pouze při dešti nebo vlhkosti. Snad to již bude fungovat.

Meření přízemního mrazíku

Čidlo bylo v letních měsících schované. Po zkušenostech z minulé zimy jsem čidlo protáhl o 20 metrů dále na otevřené prostranství, kde se mráz lépe projeví a bude lépe měřitelný. Snad dlouhý kabel nebude způsobovat nějaké chyby v měření. Jedná se o stíněný kabel, tak snad bude vše v pořádku.

Nové čidlo slunečního záření

Stávající čidlo bylo z 3 kusů fotorezistorů. Ty s pomocí napěťového děliče regulovaly 3 měřená napětí jak z východu, jihu, tak ze západu. Vždy nejvyšší hodnota byla ta referenční. Protože ale fotorezistor reaguje i na slabší svit skrze mraky, bylo složité odhadnout přesnou dobu svitu.



Nyní jsou použity 3 malé solární panely, které mají navíc na sobě malou zátěž, aby při úbytku světla rychle reagovaly na množství světla. Uvidíme, jak se celé řešení projeví.



Nakonec jsem, kvůli blížícímu se mrazu, spustil topení v kameře a srážkoměru. Je možné, že se můžou při chladné noci objevit opět duchy vlevo nahoře a vpravo dole na snímku od topných žárovek.